#STAYmileniál

Poslední dobou mi v hlavě běhá věta, která mi ovlivňuje a svazuje můj každodenní život. Definuje výsledek mých rozhodnutí. A přitom jsou to jen dvě slova, které jsem si sama do hlavy vtloukla.   Přepracování mileniálů, vyhoření v útlém věku, 12hodinový pracovní den, úzkosti, závislosti na sociálních sítích, porovnávání. To jsou všechno pojmy, které média plivou na generaci Y a dělají tak z nás ufňukané děti, které se neumí vypořádat s životem. Vždyť přece chceme v práci ten smysl, ty hodnoty. Rutinní práce nám smrdí a chceme žít život hrozně flexibilně, bez finanční peřinky a majetku. Nálepky, které se nám už nevejdou na horní stranu Macbooku. A tak se potýkáme s životem, se kterým nevíme co dělat a necháváme směr svého bytí udávat sociálními sítěmi. Prej.   Sama se musím hodně kontrolovat, abych se tím nenechala semlít. Bojuju s názory svého okolí, že pracuju moc, že je pro mě kariéra důležitější než děti, že je přece nenormální pracovat do půlnoci nebo o víkende...

V roce 2012 jsem nastoupila na pozici event specialist do vydavatelství Economia. Můj první rok v Praze, první rok na vejšce, první rok toho vysněného dospěláckého života, když se poprvé přestěhuješ sama. To byl okamžik, kdy jsem poprvé přičichla k eventům a ta vášeň už mi zůstala. Po 2 letech v Economii jsem nastoupila na pozici event managera do GrowJOB Institute a tam se to potvrdilo, že eventy jsou můj život. Mezitím jsem zorganizovala i nějaké sportovní akce, networkingy a třeba i svatbu (svojí :)). No a když ve skupině #holkyzmarketingu , kde se o eventy starám, začla být poptávka po workshopy na pořádání eventů, přiijala jsem tuhle výzvu a pro #holkyzmarketingu vypsala workshop Jak poprvé uspořádat event, který jsem včera odškolila s Nicole z našeho #unicornteamu. A obsah workshopu jsem sepsala do pár bodů:   Hmm, co takhle udělat nějaký event? Pokud se rozhodneš, že chceš zorganizovat akci, nebo je to po tobě vyžadováno v práci, zamysli se nejprve nad tím, proč ten e...

Dámy, paní, mladé paní, děvčata, dívky, slečny, sestry, sestřenice, matky, tetičky, babičky, zkrátka milé ženy a vy ostatní, dovolte mi ze všeho nejdřív ospravedlnit mé vystoupání na toto podium a mou drzost přijmout roli kompetentního řečníka, muže, který na vaši adresu v následujících několika minutách vyšle s tím nejlepším přesvědčením snůšku jednoduchých vět a souvětí, jenž ve svém obsahu zdaleka nepředčí vaši podstatu existence na této planetě. Jinak řečeno, je mi ctí, že mezi vámi můžu být a děkuji za tuto příležitost. Když jsem přemýšlel nad tím, čím bych mohl zrovna já přispět svým vystoupením k tomuto setkání, se vší pokorou, mě vlastní, jsem na nic nepřišel. Tedy ne na nic, co by jste samy nevěděly. Víte, připadá mi to totiž, jako kdyby měl meteorolog popisovat před zástupem hvězdářů a astronomů vliv ozónové díry na globální oteplování. Zkrátka, to málo o čem se s vámi chci podělit je těchto pár následujících vět a jedna důležitá prosba, která zazní až v samotném závěru ...

V pondělí 9.4. jsem se svým #unicornteam zorganizovala třetí ročník konference WO.men, o které jsem už psala v článku před tím. Tam se i psalo, že jsem z konference měla tak trochu strach a celkově jsem z toho měla špatný pocit. Ale to, co se v pondělí podařilo, mě dostalo do naprosto opačného pocitu a stavu euforie.  Když vy, tak já taky. Každá z žen, která seděla v publika, udělala ten velký krok napříč změně, koupila si lístek a šla podpořit naší myšlenku a pracovat na sobě. Tak jsem si řekla, že jim to oplatím, že jim to tak trochu dlužím. Tak jsem poprvé za 6 let nebyla někde vzadu, nepozorovala to někde z povzdálí, ale vzala do ruky mikrofon a společně s kolegyní Denčou to odmoderovala. Před rokem bych to do sebe neřekla, ale ve finále jsem si to užila a jsem šťastná, že jsem pokořila svůj obrovský strach. Emma Smetana Jako první odstartovala konferenci Emma Smetana. Jsem ráda, že přijala pozvání i na tento třetí ročník, má to pro mě symbolický význam. Em...

Zítra nás čeká třetí ročník konference WO.men, tak jsem se tak pozastavila nad tím, co se od toho roku 2014, kdy se začal plánovat první ročník konference, změnilo.   Naivita lvl 1000000.. Píše se rok 2014 a já po 2 letech v Economii nastupuju jako event manager do GrowJOBu. Brala jsem to jako hroznou challenge. Poprvé budou eventy jen má zodpovědnost, poprvé to bude jen na mně a budu dělat ty hustý konference. A tak vznikají WO.men, první konference, kterou jsem v GrowJOBu uspořádala. Konferenci pro ženy jsme zorganizovali z toho důvodu, že většina problémů klientek a ženských na workshopech a akademiích pocházela v nízkého sebevědomí a strachu ze změny a nejistoty. Tak jsme dali hlavy dohromady a vznikl první ročník, který se konal 19. února 2015 s podtitulem Čas na změnu je TEĎ. Ty vole, ono se to fakt povedlo. Konferenci jsme vyprodali, řečnice měly skvělé přednášky, nadšenost z akce nepopsatelná.   2016, do roka a do dne Přesně o rok později, 19. února 201...

Co pojí mileniály a jednorožce? Víra. Víra se v průběhu desítek let transformovala natolik, že lidé už dávno nemusí věřit pouze v klasické vyobrazení boha spojeného s náboženstvím a církví. Dnešní náboženství je duchovní, abstraktní, hmatatelné i esoterické. A každý si z toho nepřeberného množství může vybrat to své, ať už je to jóga, meditace, nebo dobročinnost. Mnoho lidí věří v sílu rodiny a partnerského svazku, každý si zkrátka najde něco víc, k čemu se může obrátit v nejslabších chvílích. Pro mileniály jsou to jednorožci. V Bibli byl jednorožec obrazem síly a nezkrotného divokého zvířete. V 15. století nakreslil Raffael Santi obraz Dáma a jednorožec, symbol panenství a čisté lásky. Z historického hlediska byli jednorožci ztvárněním pozitivních hodnot. Pro mileniály mají význam podobný, dokonce mnohem silnější. Svět okolo nás je temný, nespravedlivý, tvrdý a nebere si žádné servítky. A tak utíkáme k něčemu, co známe, co nám dává sílu a pocit jistoty. Necháváme se unést kouzle...

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.   Kolotoč změn, kotrmelců,   výstupu nahoru a pádu dolu,   refresh hodnot a kopanec do prdele.   Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neří...