Dámy, paní, mladé paní, děvčata, dívky, slečny, sestry, sestřenice, matky, tetičky, babičky, zkrátka milé ženy a vy ostatní, dovolte mi ze všeho nejdřív ospravedlnit mé vystoupání na toto podium a mou drzost přijmout roli kompetentního řečníka, muže, který na vaši adresu v následujících několika minutách vyšle s tím nejlepším přesvědčením snůšku jednoduchých vět a souvětí, jenž ve svém obsahu zdaleka nepředčí vaši podstatu existence na této planetě. Jinak řečeno, je mi ctí, že mezi vámi můžu být a děkuji za tuto příležitost. Když jsem přemýšlel nad tím, čím bych mohl zrovna já přispět svým vystoupením k tomuto setkání, se vší pokorou, mě vlastní, jsem na nic nepřišel. Tedy ne na nic, co by jste samy nevěděly. Víte, připadá mi to totiž, jako kdyby měl meteorolog popisovat před zástupem hvězdářů a astronomů vliv ozónové díry na globální oteplování. Zkrátka, to málo o čem se s vámi chci podělit je těchto pár následujících vět a jedna důležitá prosba, která zazní až v samotném závěru ...
Myšlenky, zkušenosti a inspirace z osobního i pracovního života jednoho typickýho mileniála.